Moje životní zkušenost: Podstoupila jsem laserovou operaci očí

Přeji všem krásný den,

pokud pozorně sledujete náš Facebook, jistě vám neušel poslední status, ve kterém jsem informovala o tom, že se brzy chystám napsat nový článek o své životní zkušenosti. Už kdysi jsem na blogu psala článek, kde jsem se zaměřovala na oči – konkrétně šlo o článek kontaktní čočky vs. brýle, kdy pro mě byly jasnou volbou kontaktní čočky, a to proto, že života s brýlemi jsem si užila až až. V dnešním článku bych se s vámi ráda podělila o svou novou zkušenost v podobě laserové operace očí. Možná máte teď plno otázek, typu „kde“, „kdy“, „jak“, „za kolik“, „proč“. Na všechny postupně odpovím, nejdříve však něco z „historie“ aneb jakýma očima jsem se dívala na svět doposud.

BRÝLE – NEPOHODLÍ, ČOČKY – KOMFORT, ALE STAROST
V nadpise jsem tak nějak opravdu shrnula to, jaký byl můj dosavadní život s brýlemi, čočkami, vezmeme to ale hezky postupně. Já osobně jsem trpěla krátkozrakostí, což znamená, že jsem viděla špatně do dálky. Přesně si to nepamatuji, ale vím, že jsem začala nosit brýle už někde ve školce, zrak se mi začal zhoršovat (resp. rodiče pozorovali zvláštní změny chování tehdy), když jsem si začínala sedat k televizi až moc blízko – téměř pod ní, dalo by se říct. A tak přišly na řadu brýle a diagnostika krátkozrakosti. Navštěvovala jsem tedy pravidelně nejmenovanou oční lékařku, ke které jsem (bohužel), jezdila hrozně nerada.

Když semnou zamávala puberta a místo starostí typu „jakou hru si dnes zahrajeme s kámoškama venku“, přišly starosti typu „co na sebe“ a jak se nalíčit. Pochopitelně mě brýle omezovaly, a to nejen ve smyslu líčení, ale obecně jsem se v nich necítila „hezká“ a ani to pro mě nebylo pohodlné a omezovaly mě. Proto jsem cca v 8. třídě ZŠ, tehdy asi v 14 letech, přišla za rodiči s tím, že bych se ráda brýlí zbavila a začala nosit kontaktní čočky. Netrvalo příliš dlouho a rodiče mi moje vysněné přání splnili. Začala jsem tedy nosit kontaktní čočky, konkrétně Air Optix, byla jsem s nimi během let hodně spokojená a do svých 21 let jsem s nimi prakticky neměla žádný zdravotní problém až na tehdy prodělanou drobnou keratitidu. Tehdy jsem se hodně bála, že bych mohla čočky přestat nosit, bylo to celkově dost zvláštní, že zánět se mi udělal v den, kdy jsem nasadila čočky nové, ale to asi není tak podstatné.

MYŠLENKY NA SVĚT BEZ BRÝLÍ A ČOČEK
Myšlenky na to, že bych mohla vidět svět bez brýlí a čoček jsem začala mít zhruba dva roky dozadu, přičemž jsem nad tím nějak extra nepřemýšlela, s čočkami jsem si vystačila, až do jednoho dne, kdy mě moje tehdejší oční lékařka doslova rozbrečela. Přišla jsem na pravidelnou kontrolu, které pro mě byly vždy dost nepříjemné, a to proto, že se mi příliš nelíbilo zastaralé vybavení a stále stejné (během X let) nezměněné postupy vyšetřování. Kontrola probíhala klasicky, nicméně pak jsem si vyslechla přednášku o tom, že moje oči se rapidně zhoršují a že bych opravdu měla jít na operaci a bla bla bla - já sama věděla, že nevidím jako normální člověk se zdravýma očima, ale nepotřebovala sem, aby mě v tom někdo utvrzoval nepříjemným tónem. Zapomněla jsem úplně zmínit, že na pravém oku jsem měla cca 7 dioptrií a na levém cca 4. Byla jsem samozřejmě vždy z takové „veselé“ zprávy zdrcená, protože jako hodně mladá jsem se sama bála, že se jednoho dne probudím úplně slepá a nepříjemný tón „uvažujte o tom, protože už jsou na tom vaše oči vážně špatně“ mě nebyl příjemný a dohnalo mě to nakonec až k slzám. Nakonec si myslím, že vždy jde taková zpráva (o které sama vím), podat o něco příjemněji – asi ne.

Tehdy jsem si pár dní pobrečela s tím, že bych vážně chtěla jít, nicméně tehdy jsem nastupovala na vysokou školu a operace během semestru, kdy člověk prakticky neustále čte, píše nebo sleduje obrazovku PC (při mém oboru Informační management obzvlášť), nějak nepřipadala v úvahu. Nakonec jsem se ale přeci jen spokojila s tím, že do dvou let ji podstoupím, zařekla jsem se a letos, přesně po roce, jsem si svůj velký sen splnila.

  

KDE, KDY, JAK, ZA KOLIK?

A nyní už se dostávám k jádru věci, která i vás samozřejmě asi nejvíc zajímá. Jak se to vlastně stalo? Klinik je opravdu hodně a já často pročítala diskuse a v duchu jsem si vybírala tu správnou, nakonec jsem zvolila tu, o které jsem nikdy neuvažovala – a to především proto, že se jedná o poměrně novou pobočku této kliniky v ČR.
Jednoho krásného dne jsem přišla domů a měla jsem od taťky vzkaz s tím, ať se podívám na nějakou kliniku od A – název si přesně nepamatuji, nicméně jsem mrkla a příliš nadšená jsem nebyla, a to proto, že jsem nenašla mnoho recenzí, které mě samozřejmě k volbě vhodné kliniky motivovaly. Po hodinovém pátrání jsem narazila na celou řadu, nicméně nejvíc mě zaujala právě OFTUM PRAGUE. Navštívila jsem proto stránky, přičemž zrovna probíhala akce na slevomatu – konkrétně se jednalo o akci na operační metodu NON-TOUCH/ASA 6D – tedy volně přeloženou jako bezdotyková operace očí. Po přečtení pozitivních recenzí jsem samozřejmě druhý den zavolala do OFTUM, abych se dozvěděla více informací o právě probíhající akci, a během chviličky jsem se objednala na vstupní vyšetření a operaci.

Asi nemusím zdůrazňovat, že jsem se nemohla dočkat, protože to bylo opravdu něco, co jsem si dlouhodobě přála, proto jsem prakticky neměla žádný strach. Když jsem přijela na kliniku, přivítalo mě opravdu příjemné prostředí a personál. Musím zdůraznit, že pro mě osobně je hodně důležitý, jakým způsobem semnou lidé jednají a dodnes můžu říct, že na kliniku OFTUM PRAGUE, se moc ráda vracím – byť jen na kontroly. Vstupní komplexní vyšetření probíhalo poměrně rychle a bylo opravdu pečlivé, po zprávě „vaše oči jsou zdravé, metoda je pro vás vhodná“, jsem byla opravdu nadšená a nemohla jsem se dočkat. Vstupní vyšetření mi prováděla MUDr. Ivanka Macejová.

Klinika OFTUM PRAGUE, sídlící v Praze na Pankráci (vedle obch. domu Arkády Pankrác), mi během celého (krátkého) pobytu, poskytla opravdu příjemné zázemí. Když jsem konečně přišla na řadu, přišlo tzv. rozkopávání očí, kdy je nutné oči znecitlivět. Nutno podotknout, že to nebolí, sestřička vám do očí kape jednu kapičku za druhou a pak už jen čekáte, až na vás přijde řada. Když jsem přišla na řadu já, odvedli mě na „operační sál“, kde celá operace proběhla asi během 5 minut, bylo to úplně bezbolestné a prakticky okamžitě, co jsem se zvedla z lehátka, jsem VIDĚLA – tak, jako jsem nikdy neviděla, ostřeji, jasněji, bylo to takové neuvěřitelné. Postup operace vám zde popisovat nebudu, nicméně jej můžete shlédnout na stránkách OFTUM. Po operaci jsem si šla na chviličku odpočinout do klidové místnosti a hotovo. Následné informace o tom, jak na pooperační péči, mi poskytla moc milá a usměvavá paní na recepci. Získala jsem zprávu z operace, léky, ale také sluneční brýle.

Nyní by vás asi zajímalo, kolik to stálo, resp. tato otázka mi je pokládána poměrně často. Musím říct, že vždycky jsem tak nějak počítala s tím, že na obě oči budu potřebovat cca 50 tisíc korun. Díky OFTUM PRAGUE jsem ale spoustu peněz ušetřila – nejen že jsem využila akci na slevomatu, ale také jsem využila tehdejší studentské slevy. Sečteno, podtrženo, celá operace i se vstupním vyšetřením mě vyšla na 21 000,-Kč, což je pro mě naprosto pohádková suma.

Pro ty, které zajímá, jak to bolí – zda to vůbec bolí, odpověď zní: operace ne, po operaci ano, ale já bych to ani tak nenazvala bolestí, jako faktem, že je nepříjemné otevřít oko, protože dost slzí a máte takový zvláštní pocit, jakoby vám třeba spadlo do oka smítko. Po operaci přicházely oči k sobě cca po 2-3h, tehdy to začalo být nepříjemné. Já osobně jsem proto polkla Ibalgin a šla jsem spát, v kuse jsem spala asi dva dny a třetí den už jsem prakticky normálně fungovala, ale oči jsem samozřejmě šetřila a zhruba týden jsem se snažila prakticky nekoukat do počítače a oči nenamáhat.
Jo a mimochodem, celá operace probíhala v rukou moc sympatického a hezkého MUDr. Tomáše Juháse ml. PhD. Při operaci asistovala moc milá sestřička.

DOJMY, POCITY
Nyní bych se ráda dostala k celkovému hodnocení. Pokud by se mě někdo zeptal, zda bych si to zopakovala, moje odpověď zní jednoznačně ano, je to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala a ničeho nelituji. Ještě teď, když občas jdu spát, sahám prsty ke spánkům s tím, že si chci sundat brýle před spaním – pak si ale uvědomím, že tyhle oči už jsou moje, takhle krásně teď přesně vidím, ten pocit je báječný. V noci pozoruju jednu žaluzii vedle druhé a líbí se mi fakt, že je můžu spočítat, to jsem tehdy nemohla, byl tam jen tmavý flek.
Btw: jsem zapomněla dodat, že já osobně jsem podstoupila operaci každého oka s měsíčním odstupem.

Při této příležitosti, bych ráda poděkovala svým rodičům, starší sestře, babičce a tetě, všem, kteří mě během celého procesu plně podporovali a především, bych chtěla moc a moc poděkovat celému týmu OFTUM PRAGUE za opravdu milý, přívětivý a především PROFESIONÁLNÍ PŘÍSTUP! Jsem ráda, že jsem si svůj sen mohla splnit právě v tomto laserovém centru a můžu ho jedině vřele doporučit! Co víc si přát, než když se vám o nový zrak postará milý kolektiv zkušených lidí z oboru, kteří se ze všech sil snaží dosáhnout stejného cíle, jako máte vy.

Takže pokud ještě váháte, opravdu to stojí za to, probouzet se s „novýma“ očima je prostě nepopsatelný zážitek, za který budete každý den vděční, což pochopí především ti lidé, kteří se s brýlemi nebo čočkami musejí kamarádit tak dlouho, jako jsem musela já.

To je asi vše, doufám, že pro vás byl článek přínosný, snažila jsem se napsat vše, pokud jsem něco zapomněla, určitě to doplním a ráda zodpovím všechny vaše dotazy.
A ještě – pro ty, kteří o operaci uvažují, doporučuji mrknout na stránky OFTUM a určitě se objednejte na vyšetření.

To je ode mě pro dnešek vše a přeji vám krásný pracovní (v mém případě studijní) týden.
Anet